Design www.astrildoviti-pevci.cz ® 2010
Design www.astrildoviti-pevci.cz ® 2010
Polyomavirová infekce

Velmi kontagiózní virové onemocnění s fatálním průběhem u mláďatpostihujících především andulky, výskyt
však zaznamenám u všech běžně chovaných papoušků. Přenos se děje nejčastěji z rodičů na mláďata při
krmení (virus je lokalizován ve sliznici volete). Virus se též vylučuje trusem a kontaminuje vnější prostředí. U
dospělých jedinců probíhá onemocnění skrytě(bacilonosičství), ojediněle se mohou vyskytnout dystrofické
změny v opeření. U mláďat při prvním hnízdění uhyne cca 5%, při druhém až 50%, při třetím až 100%, vždy
před vylétnutím z budky. Mláďata hynou s rozšířenou dutinou tělní, někdy je možno pozorovat podkožní
krváceniny. U mláďat, která přežijí se často vyvíjí tzv. "syndrom francouzského pelíchání" charakterizovaný
dystrofickým růstem letek a ocasních per, z ptáků se stávají "skokani" a "běžci" a po řadu měsíců jsou
zdrojem šíření nákazy. Pro stanovení diagnózy je nutno provést pitevní vyšetření úhynů s následnými
laboratorními testy. U živých jedinců je možno využít vyšetření krve metodami molekulární biologie.
Jelikož je původcem choroby virus, specifická terapie neexistuje. Lze použít pouze obecně přípravky
stimulující imunitní systém (Promotor L, vit. E, Levamisol, Sangrim AV). V USA je vyráběna vakcina, v ČR
však dosud není registrována. V našich podmínkách je jedinou účinnou cestou k ozdravení chovu přestávka v
odchovu mláďat v trvání minimálně 7 měsíců, dle některých údajů však až 3 roky, během níž dojde přirozenou
cestou k eliminaci viru v organismu. K desinfekci lze doporučit Virkon S.
Salmonelóza

Salmonelóza je vysoce infekční bakteriální onemocnění širokého spektra živočichů i člověka, původcem je
velký počet druhů z rodu Salmonella, u holubů se nejčastěji vyskytuje druh Salmonella typhi murium. Vzhledem
k vysoké odolnosti salmonel ve vnějším prostředí dochází k přenosu choroby většinou vodou a krmivem, které
bylo kontaminováno trusem nemocných ptáků. Nakažení usnadňuje u holubů jakákoli zátěž (závodní sezóna,
přepeřování, hnízdění). Podle patogenity bakterií a přijaté infekční dávky může onemocnění probíhat v chovu
akutně až chronicky, úhyn se pak může pohybovat od 5% do 100%. Klinické příznaky zahrnují ospalost, apatii,
snížený příjem krmiva, objevuje se průjem, přičemž dochází v důsledku dehydratace k rychlé ztrátě hmotnosti a
vystoupení prsní kosti. Někdy se objevují nervové příznaky (kroucení hlavou a poruchy pohybu) nebo otoky
kloubů pánevních končetin a křídel. Při podezření na salmonelózu je třeba provést pitvu a bakteriologické
vyšetření uhynulých jedinců, případně kloakálních výtěrů, následně pak stanovit citlivost na antibiotika.
V současnosti se v terapii nejvíce osvědčují antibiotika enrofloxacin, amoxicilin a gentamycin. Po ukončení
antibiotické léčby je velmi užitečné nasadit na několik týdnů probiotika jako je Avibion, Lactiferm nebo
Santacid. Součástí opatření je i důkladná mechanická očista prostředí holubníku a následná desinfekce
Chloraminem nebo Virkonem S. Z preventivních opatření lze doporučit karanténu nově nakoupených jedinců,
před závodní sezónou podání vakciny Salgen v pitné vodě a v sezóně kontinuální podávání probiotik.
INFEKČNÍ CHOROBY
PBFD
(Psittacine beak and feather disease - Onemocnění zobáku a peří u papoušků)

Pro onemocnění se vžila spíše zkratka anglického názvu než její český překlad. Mezi chovateli je též
onemocnění nazýváno jako papouščí AIDS. Jedná se o virové onemocnění, jež způsobuje dosud nejmenší
známý virus - circovirus. K přenosu dochází prokazatelně péřovým prachem mezi skrytě
nemocnými dospělci (bacilonosiči) a mláďaty po vylíhnutí, přenos přes vajíčko je předpokládán. Při infekci
mláděte virus napadne důležitý orgán imunitního systému - Bursu Fabricii. Mládě pak ztráci schopnost tvořit
protilátky proti jakékoli, třeba banální infekci. V další fázi virus poškozuje zárodečné epitely, což způsobí
přerůstání zobáku a drápů a vypadávání peří po celém povrchu těla, včetně hlavy. Nová pera zastavují
brzy svůj růst a zůstávají uzavřena v keratinové pochvě. Onemocnění lze diagnostikovat na základě vyšetření
vypadlých per v kombinaci s vyšetřením krve metodami molekulární biologie. Terapie neexistuje, pouze v
několika případech u žaků byl s úspěchem použit interferon. Jako preventivní opatření lze doporučit
karanténu a vyšetření krve nově nakoupených jedinců. Není bez zajímavosti, že tento virus byl izolován i z
drobných pěvců, ovšem bez jakýchkoli klinických příznaků.
Syndrom dilatace proventrikulu

Choroba vyskytující se u všech druhů běžně chovaných papoušků v současnosti v centru veterinárního
výzkumu ve světě. Jedná se o jednu z nejčastějších příčin úhynu větších papoušků. Dosud není vyjasněna
primární příčina, předpokládá se paramyxovirus nebo togavirus. K projevu klinických příznaků a úhynu však
může dojít až řadu let po předpokládané infekci a to v důsledku autoimunitní reakce. Při tomto jevu se
protilátky produkované organismem místo na virus váží na struktury vlastní, v tomto případě nervovou tkáň,
kde způsobují nevratné změny. Výsledkem je poškození vegetativního nervstva regulujícího činnost trávícího
traktu a poškození periferních nervů. Klinické příznaky je možno pozorovat po dobu několika dnů až měsíců
a zahrnují výskyt nestrávených semen v trusu, vyvrhování potravy, třepání hlavou, záškuby křídel nebo
slabost pánevních končetin. Při déle trvajícím průběhu pták výrazně vyhubne. Jednoznačná diagnóza není
bohužel u živého jedince možná, vyslovit lze více či méně důvodné podezření. U uhynulého jedince je třeba ke
stanovení diagnózy provést pitvu a následná laboratorní vyšetření nervové tkáně. Úspěšná léčba nebyla dosud
objevena, maximálním výsledkem je pouze oddálení úhynu o týdny až měsíce. Jako preventivní opatření se
doporučuje důkladná karanténa nových jedinců v chovu, při výskytu pak desinfekce prostředí Virkonem S.