Design www.astrildoviti-pevci.cz ® 2010
Design www.astrildoviti-pevci.cz ® 2010
PARAZITÁRNÍ CHOROBY
Askaridióza - škrkavčitost

Původcem je oblý červ rodu Ascaridia, dosahující v dospělosti v závislosti na druhu délky 3 - 7 cm. Jedná se
zřejmě o nejčastější parazitózu střevního traktu u holubů a papoušků. Asi 60 dnů po primární invazi produkují již
pohlavně dospělí jedinci vajíčka, která s trusem odcházejí do vnějšího prostředí a již po několika dnech se
stávají invazeschopnými. Spolu s potravou se vajíčko s larvičkou dostává do trávicího traktu, kde se larvička
uvolní a v 10. dnu po invazi se na jeden týden zavrtá do střevní sliznice. Při masivní invazi se již v tomto období
mohou vyskytnout klinické příznaky zahrnující apatii, průjem a hubnutí. Druhy škrkavek vyskytující se u holubů
a papoušků, se mohou v tomto stádiu larvičky dostat až do krevního oběhu a jsou zaneseny do různých orgánů
(nejčastěji játra), kde jsou opouzdřeny. Klinické příznaky tak mohou být rozšířeny o řadu dalších projevů
orgánových poruch. Při masivní invazi může množstsví parazitů způsobit neprůchodnost trávicího traktu. V
tomto případě dochází často k úhynu i bez vyhublosti, která je jinak typickým příznakem chronické invaze.
Diagnosstika je založena na flotačním vyšetření trusu, je však třeba připomenout, že vajíčka produkují až
pohlavně dospělí jedinci. K terapii se používá velmi široké spektrum preparátů - např. Helmirazin, Bioverm,
Fenbion, Aldifal, Ivomec, Concurat, Ovorotol a jiné. Vajíčka škrkavek jsou ve vnějším prostředí velmi odolná,
ničí je především vysoká teplota, k přirozené asanaci dochází částečně i při mrazech. Důležitým opatřením
prevence je pravidelné odstraňování trusu, u nových ptáků pak jejich vyšetření.
Kokcidióza

Parazitární protozoární onemocnění postihující u ptáků střevní sliznici. Výjimkou je u hus Eimeria truncata
postihující ledviny. V našich podmínkách velmi častý problém u holubů, méně u pěvců a papoušků. Kokcidie
se vyznačují vysokou hostitelskou specifitou, což znamená, že slepičí nebo králičí kokcidie nemohou nakazit
holuba, případně holubí papouška. Původce se z nemocného jedince vvylučuje v obrovských kvantech
společně s trusem. Při vhodných podmínkách ve vnějším prostředí (teplo, vlhko, přítomnost kyslíku) dokončí
během tří dnů svůj vývoj a stává se invazeschopný. S kontaminovaným krmivem se dostává do dalšího
hostitele. Příznaky invaze zahrnují apatii, přivřená víčka, načepýřené peří, řídký trus a ztrátu hmotnosti.
Poškození střevní sliznice umožní i průnik bakteriální mikroflóry do organismu, dochází k sepsi a úhynu.
Diagnostika onemocnění vyžaduje flotační vyšetření trusu. Léčba je propracovaná, lze aplikovat sulfonamidy
(Sulfadimidin, Sulfakombin, ESB 3, Klozanit), vzhledem k jejich negativním vedlejším účinkům se dnes stále
častěji používá toltrazuril (Baycox). Prevence onemocnění spočívá ve vyšetření trusu nově nakoupených
jedinců, vakciny existují pouze proti kokcidiím kura domácího. Při výskytu choroby je vzhledem k vysoké
odolnosti oocyst důležitá důkladná asanace prostředí.
Roztoč sternostoma tracheacolum (Prskavka)

Převážně u amadiny gouldové.Roztoč sternostoma tracheacolum parazituje v dýchací trubici kanárů, drobných
exotů např. amadina gouldové, korel a některých dalších drobných papoušků. Postižení ptáci prskají, kýchají,
mají výtok z nosu a těžce dýchají. Roztoči mechanicky poškozují citlivou tkáň dýchacích cest a vzniká tak
vhodné prostředí pro množení patogenních mikroorganismů. Infekce může způsobit až smrt udušením.
Diagnózu si můžeme potvrdit tímto jednoduchým vyšetřením: Ptáčka zafixujeme palcem a ukazovákem pod
hlavičkou, přední část krku navlhčíme roztokem alkoholu tak, abychom obnažili dýchací trubici a pod silným
světelným zdrojem pozorujeme - roztoči vypadají jako drobné pohyblivé tečky černé barvy. Jejich vajíčka
můžeme vidět v trusu při parazitologickém vyšetření, dostanou se tam po vykašlání a následném spolknutí.
Inkubační doba u amadiny gouldové je 3 týdny, u ostatních druhů může trvat až několik měsíců. Léčba: nejvíc
používaný je přípravek IVOMEC s účinnou látkou ivermectin. Ivomec 1% je vyráběn a registrován pro použití
u hospodářských zvířat, ale osvědčil se i u psů, koček a ptáků. Podávat ho můžeme do pitné vody v dávce 1
mg účinné látky na litr vody. Protože je Ivomec ve vodě jen částečně rozpustný, je vhodné ředění propylen
glykolem následujícím způsobem: 1 ml Ivomecu smíchat s 4,5 ml propylen glykolu a tento roztok podávat v
dávce 0,1 ml/kg hmotnosti anebo do pitné vody tak, aby výsledná koncentrace byla 1 mg ivermectinu na litr
vody. Spolehlivější je tzv. perkutánní podání - přípravek se kápne na kůži ptáka v oblasti zátylku. I v tomto
případě je vhodnější použít Ivomec naředěný propylem glykolem, a to z důvodu lepšího pronikání kůží.
Výrobce injekčního přípravku totiž s tímto způsobem aplikace nepočítá. Dávkujeme podle velikosti ptáka:
drobní exoti 1 kapka, andulky, neofemy 2 kapky. Je možné i injekční podávání Ivomecu u ptáků, je však
spojeno s určitým rizikem. Zejména u andulek a drobných exotů po něm může dojít k úhynu. Ivomec je nutno
podat opakovaně, v intervalu 1 týdně až deset dnů. Počet aplikací se řídí podle klinického stavu. Ještě existuje
nový dražší přípravek, který působí také dobře. Jmenuje se STRONGHOLT. Podává se kápnutím na kůži,
drobní exoti 1 kapka, aplikaci opakujeme až za tři týdny. Obvykle stačí aplikovat 2X. Chovatelé vědí, jak těžké
je zbavit se této nemoci v chovu. Vyplatí se důsledná prevence před zavlečením roztoče do hejna.
Aplikace léčiv

Aplikace léčiv je problém, se kterým se pravidelně setkává každý chovatel při odčervování. Vzhledem k
současně platným právním předpisům je třeba poznamenat, že chovatel může léčiva podávat (po konzultaci a
předepsání veterinárním lékařem) do krmiva, do vody, do zobáku nebo lokálně na kůži. Veškeré injekční
aplikace jsou pouze v kompetenci veterinárního lékaře nebo dalších osob určených zákonem. Pokud chovatel
provádí tyto zákroky sám, vystavuje se nebezpečí stíhání pro týrání zvířat. Výběr nejvhodnějšího způsobu
podání léčiva závisí především na druhu nemocných ptáků. V zásadě platí postulát "nemocný pták výrazně
sníží spotřebu krmiva, nikoliv již tak vody". Preventivní aplikace např. vitamínů u zdravých ptáků lze realizovat
přes podávanou potravu, u nemocných jedinců je však třeba zvolit jiný způsob. Podávání ve vodě je u
nemocných jedinců vhodné u kurovitých ptáků, holubů a pěvců. U těchto jedinců je záruka poměrně dobrého
příjmu tekutin i během nemoci. U papoušků toto bohužel neplatí. Příjem vody je mnohdy nepravidelný a závisí
výrazně i na příjmu ovoce. U papoušků lze podávat léčiva ve vodě těm individualitám, které dobře pijí, případně
tehdy, kdy odchyt a individuální podání představuje nadlimitní stres. V těchto případech je možno uvažovat, že
papoušek přijme průměrně asi 5 % své hmotnosti jako tekutinu za den. S tím je třeba počítat při stanovení
koncentrace účinné látky v podávaném roztoku. Pokud lze, je u papoušků mnohem výhodnější a jistější aplikace
sondou do volete. Léčivo je vhodné před podáním zředit s nedráždivým roztokem (čaj s glukopurem, izotonický
roztok atd.), aby se předešlo vyvrhování z volete. Celkový objem aplikovaného roztoku je např. u rosely 1 - 2
ml, u žaka 3 - 5 ml, u ary 10 ml. Nedoporučuje se jako sondu používat tenké gumové hadičky. Při aplikaci může
totiž dojít buď k přeštípnutí nebo stažení z injekční stříkačky a polknutí. K aplikaci lze použít odolné plastové
katetry nebo kovové sondy.