Kam panenky kam jdete… se zpívá v jedné lidové písničce. Tato písnička mne napadá, když zavzpomínám na doby, kdy se
sem dováželo množství ptáčků rodu Lonchura - panenky z odchytů. Kdysi to bývaly například panenky molucké, muškátové,
bělohlavé, černohlavé, tříbarvé a občas i další druhy. Dnes je asi nejvíce mezi chovateli známý australský druh - panenka
hnědoprsá (Lonchura castraneothorax) a především - jako nejvíce známý kříženec panenek - chůvička japonská.
Jelikož od chůviček po další druhy panenek chovám již asi 30 let, dovolil bych si uvést několik postřehů z jejich chovu a
odchovu. Panenky hnědoprsé (Lonchura castaneothorax) jsem několik let choval a odchovával, většinou přes léto ve společné
voliéře, ale také v bednové kleci. Pokud se povedlo sestavit pár, který si vyhovoval, odchov se podařil celkem bez větších
problémů. Pokud však si ptáci vzájemně neseděli, špatně seděli, vyhazovali mladé nebo je nekrmili. Jejich nectností, která
nakonec vedla k vyřazení z mého chovu byla vlastnost, že se dost nudí a pak škubají své spolubydlící. Musejí mít tedy stále co
dělat, např. cupovat různé provázky, větvičky, klásky apod.
obr. č. 1 - pár panenek hnědoprsých s odchovem.
Poslední dobou chovám více druhů panenek, většinou ve
společných voliérách přes léto. I když jsem se zprvu obával
vzájemného mezidruhového křížení, nikdy se mi to zatím
nestalo. Proto mám ve voliéře například tyto sestavy ptáků:
- panenka bělohlavá, panenka černohlavá, zlatoprska malá,
amarant malý, holoubek kapský
- panenka muškátová, panenka černohlavá, kubánka malá,
zlatoprska malá
Ve většině případů mi ptáci hnízdí a v současné době mám v
jedné voliéře vylétlá mláďata současně od zlatoprsek malých,
panenek muškátových, panenek černohlavých a kubánek
malých.
Krmení je prakticky po celé léto stejné, tedy různé druhy
zrnin (prosa, lesknice, senegalské proso, mohár, pro
holoubky také mák, loupaný oves, řepka), různé zelené
krmení (ptačinec, nezralé obilí, pampelišky, jitrocel, čínské
zelí, salát) a pokud to jde, tak kukly lučních mravenců.
Kromě toho samozřejmě ptáci dostávají denně vaječnou
míchanici, složenou z nastrouhaného vejce, průmyslově
vyráběné míchanice, drcených sušených garnátků a vitamínů.
Zásadně tedy neplatí, že sedící ptáci na vejcích jsou pouze "na
zrní a vodě", protože to prostě nelze zařídit, ale ptákům to
evidentně nevadí.
Obr. č. 2 - jedna z venkovních voliér. Vzhledem k
mnoha kočkám v okolí považuji za nezbytné mít na
voliérách dvojité pletivo, aby ptáci nepřišli k úrazu.
Bylo zajímavé, že vylétlá mláďata panenky muškátové a
černohlavé jsou prakticky zcela stejně zbarvená, dokonce
chovné páry muškátek i černohlavých panenek podezřívám,
že krmí navzájem jak mladé muškátové i černohlavé panenky.
V minulém roce mi ptáci vyhnízdili ve venkovní voliéře pouze
jednou, až koncem srpna, proto jsem ptáky po odstavení
mladých a umístění na podzim do vytápěného prostoru
suterénní místnosti nechal ještě jednou zahnízdit. Díky
načerpané energii ze sluníčka a tím asi i vitamínu D ptáci ještě
jednou úspěšně zahnízdili.
Obr. č. 3 - foto části stávajícího osazenstva - kubánky malé s odchovem - dole
uprostřed, zlatoprsky malé s odchovem - nahoře uprostřed, panenka černohlavá
(odchov není vidět, ale je tam, stejně jako u panenky muškátové), panenka
muškátová - vpravo, holoubek kapský - vlevo.
Obr. č. 4 - část klecí pro zimní ubytování, kde mi ptáci úspěšně
hnízdí. Skříňky jsou velké 70 x 70 x 40 cm.
Je zajímavé, že přesto, že jsou z venku klecí (ale i ve voliérách) všude umístěné budky, ptáci je ještě ani jednou nevyužili, vždy zahnízdili v kokosovém
ořechu - viz následující obrázek, případně volně ve svazku rákosí nebo ve větvích.
Velkou radost mi udělaly především zlatoprsky malé, které mi dva páry odchovaly v těchto klecích po pěti mladých. Jelikož již nebyly mravenčí kukly,
mláďata byla odchována především na vaječné míchanici a na malých moučných červech.
Zato panenky černohlavé (Lonchura malacca sinensis) mi dělaly problém, odchovaly pět mladých až do vylétnutí z hnízda, pak ale přestaly mladé krmit a
odchovaly jen dvě mláďata, která se dostatečně dlouho schovávala v hnízdě.
Totéž mi udělaly i u druhého hnízdění. Ve venkovní voliéře mi letos druhý pár vyvedl mladé bez problémů.
Ve voliérách mám také dva páry panenky bělohlavé (Lonchura maja), ty ale již druhý rok nejeví o hnízdění velký zájem, pouze jednou snesly 3 vejce,
která byla čistá a ptáci ani příliš spolehlivě neseděli. Panenky bělohlavé jsem měl také před dvaceti lety, to se mi povedlo sestavit pár, který si vyhovoval
a tak také pravidelně odchovával i v malé kleci mladé asi 3 roky. Pak samička uhynula a další pár se mi již nepodařilo sestavit.
Nyní se jeden pár krmí a páří, tak se snad dočkám, že se pokusí o odchov. V současné době se vyskytují panenky bělohlavé většinou se špinavě
šedobílou hlavou. Nevím, zda se jedná o nějaký poddruh, křížence či jinou příčinu. Bohužel pěkné panenky s čistě bílou a ohraničenou hlavou jsem již
mnoho let neviděl. Kolega zkoušel chovat několik párů panenek vždy stejného druhu v jedné voliéře, ptáci se ale navzájem různě prohazovali a neměli
snahu hnízdit, takže celá sezóna byla neúspěšná. Jiný kolega však ve společném chovu panenek bělohlavých nějaká mláďata odchoval.
Obvykle ve voliérách mám i po páru panenek muškátových, letos ale jeden pár byl při přípravě na hnízdění natolik agresivní vůči ostatním
spoluobyvatelům, že jsem jej musel odchytit a umístit do samostatné klece. Zde zatím bez větších problémů hnízdí.
Doporučuji tedy všechny páry ptáků vpustit do voliéry najednou a páry pozorovat, případně nesnášenlivé odchytit. Osobně ptáky dávám ven až po
"zmrzlých mužích", letos to bylo ještě asi o týden později. Také je třeba ptáky hlídat po dobu snášení vajec, občas se stane, že samička nemůže snést
vejce a je nutné jí pomoci. Letos mi to dělala samička amaranta malého. Vejce jsem v samičce propíchl a rozbil a samička jej snesla. Bohužel ale na již
snesená vejce nezasedla. Díky sluníčku se u druhé snůšky již tato nepříjemnost neprojevila a tak samička sedí na celé snůšce. Pokud na takovýto
problém nepřijdete včas, obvykle o samičku přijdete. Po vyhnízdění umisťuji všechny výletky do samostatné voliéry, kde jsou nyní různé mutace
chůviček, panenky molucké, muškátové a černohlavé. Je nutné ptáky označit barevnými kroužky, aby bylo možné vypozorovat a případně oddělit mladé
samečky, kteří se především v době přepeřování projevují svým zpěvem. Ten může být velmi tichý až nenápadný (např. u panenky bělohlavé), ale také
silný a trvale přednášený (například u chůviček či panenky černohlavé). U panenky muškátové někdy samečci zpívají při přepeřování velmi intenzivně,
někdy se ale stane, že panenka začne zpívat až při změně prostředí - obvykle až u nového majitele, kterému jste ji přenechali jako samičku.
V dnešní době panenky chová poměrně málo chovatelů a sehnat ptáky do krve je občas dost velký problém. Panenky se dají sehnat v zahraničí, často i
s určením pohlaví pomocí DNA, jejich cena je však na naše poměry dost vysoká. Je tu ale i opačný problém, pokud se někomu odchov panenek daří,
není o odchovy u nás přpíliš velký zájem a tak mnoho chovatelů panenek od jejich chovu upouští, což je škoda.
Možná by prospěla větší propagace chovu panenek, kromě jiného i pro jejich poměrně dlouhý život (často i více jak 10 let), relativně malou náročnost
na chov i celkem se dařící odchovy.
Obr. č. 5 - pár černohlavých panenek na hnízdě.
Autor : František Kohlíček 28.7.2012